Slnko v sieti

Po zhruba desetiletém období povstaleckého a budovatelského patosu dostala slovenská, ale i česká kinematografie průkopnické dílo, které zásadně ovlivnilo její další vývoj. Snímek Slnko v sieti režiséra Štefana Uhera z roku 1962 je dokonce považován za vůbec první dílo československé nové vlny. Poetický příběh, jehož těžištěm je zachycení hlubokých a rozporuplných citů dvou mladých lidí, překvapilo zejména způsobem zpracování: autentickým jazykem protagonistů, který zvlášť kontrastuje s oficiálními politickými frázemi, znějícími z rozhlasu, nebo poetickou kamerou Stanislava Szomolányiho, která prostřednictvím drobných detailů vytváří poetické obrazy a vnitřně napjatou atmosféru. Nadčasové kvality Uherova díla potvrzuje i skutečnost, že národní filmová cena se na Slovensku jmenuje právě podle tohoto filmu.