Naprostá láska

Eugenia (Bérénice Bejo) se vrací z Paříže na rodinný ranč poblíž Buenos Aires poté, co její otec utrpí mozkovou příhodu. Po letech se tak setkává se svou matkou a sestrou Miou (Martina Gusman), k níž měla kdysi velmi blízko. Všechny tři ženy jsou nuceny postavit se tváří v tvář emocionálním traumatům a temné rodinné historii, která se odehrávala na pozadí argentinské vojenské diktatury. Další a další kostlivci postupně vylézají ze skříní, stejně tak jako se znovu objevuje dlouho pohřbená žárlivost a rivalita obou sester, umocněná jejich znepokojující fyzickou podobností. Podobně jako Traperův ceněný film Klan (2015, Cena za režii na MFF v Benátkách) je i Naprostá láska naplněna tragickým pozadím hrůz vojenské politické tyranie, která v zemi desetiletí vládla.