Ikony 20. století

Představíme vám ženy a muže, jejichž úspěch stál na pochopení síly obrazu a schopnosti chovat se před objektivem přirozeně, vystupovali před ním jako na jevišti. Historie pohyblivých obrázků začala prvním promítáním v kinematografu bratří Lumièrových v roce 1895. Tehdejší filmový průmysl produkoval jen krátké grotesky, využívající pantomimické herectví. Francouzský režisér Georges Méliès k nim pak dělostřeleckým granátem vstřeleným do oka Měsíce přidal doušku poezie. Kamery se však měly brzy stát svědky aktuálních událostí. První filmový týdeník se začal v kinech promítat už v roce 1908... Dvacáté století začalo stavbou prvních kin. Po roce 1945 však svět zachvátila jiná revoluce, která uvedla v život úplně jiný typ média. Pohyblivé obrázky si prostřednictvím televizí našly cestu až do našich obývacích pokojů a napomohly formování populární kultury. Titulní stránky novin však v únoru roku 1945 opanovala fotografie z Jaltské konference. Ikonické osobnosti druhé světové války Churchill, Roosevelt a Stalin na ní sedí vedle sebe, aby si vzápětí rozdělily svět. Od této chvíle proti sobě stály dva tábory, komunistický a kapitalistický. Americký prezident, který byl už v době konference nemocný, o dva měsíce později zemřel, a Churchill prohrál britské všeobecné volby. U moci se neudržel ani francouzský generál de Gaulle. Vypadalo to, jakoby lidé chtěli za válkou udělat tlustou čáru. Ikony už měly mít jiný charakter. Většinou to nebyli politikové, ale hvězdy z oblasti zábavního průmyslu.