Hledání milující náruče

Režisérka Natálie Císařovská se během zkoumání tématu rušení kojeneckých ústavů v ČR zaměřila především na příklady dobré praxe zacházení s opuštěnými dětmi. Vyšla přitom také z filosofie odkazu světově proslulého českého psychologa Zdeňka Matějčka, který byl společně s Janem Langmeierem autorem převratného pojmu „psychická deprivace v dětství“ již v roce 1963. Použila také ukázky z filmu Děti bez lásky, který natočil Kurt Goldberger v roce 1963 v úzké spolupráci se Zdeňkem Matějčkem a pediatričkou Marií Damborskou a který je alarmující analýzou příčin psychické deprivace nejmenších dětí. Autorka ale v průběhu své práce na tématu nalezla i důležité příběhy vlastní. Jedny z nejdůležitějších v tomto směru nalezla v Pardubickém kraji, konkrétně na OSPODU na Městském úřadě v Chrudimi, kde se začíná odvíjet příběh opuštěného miminka, jehož cestu máme příležitost detailně sledovat: nejprve uvidíme jeho přesun k pěstounce na přechodnou dobu a postupně i vývoj situace s hledáním možností jeho dlouhodobého umístění v náhradní rodině. Kromě hlavních postav – zapálených sociálních pracovnic, které cítí svou práci jako důležité poslání – je hluboce zasvěcenou průvodkyní filmem také Barbora Křižanová, odbornice na problematiku ohrožených dětí a rodin z Iniciativy 8000 tisíc důvodů a Nadace J&T. Poselstvím filmu, který zkoumá, nakolik jsme na změnu byli připraveni, a především to, co je pro opuštěné děti nejlepší, je přesvědčení, že každé dítě si zaslouží milující náruč.