Čas beznaděje

Zaschlé rány na tváři George Hammonda (výjimečný Richard Gere) i jeho sešlé svršky napovídají, že se život s melancholickým hrdinou třetího filmu výrazného autorského filmaře Orena Movermana zrovna nemazlí. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy je z vybydleného a zahnívajícího apartmánu vyhozen na ulici s veškerým vlastnictvím ve dvou igelitkách. Působivá evokace života bezdomovce v současném New Yorku se zdaleka vyhýbá snadno dosažitelné a povrchní účasti s Georgeovou dosti skličující existencí. Naopak, všednodenní přežívání bezdomovce, kterému nelze upřít jistý unavený šarm – „Se ženami jsem to vždycky uměl," říká –, zobrazuje Moverman zpovzdálí, nezúčastněně, nesentimentálně, mimořádně autentickým způsobem, který však nerezignuje na estetično.